Titebond – pár faktů o žluté americké klasice

9. srpna 2010 v 11:00 | Tomáš |  Obecné postupy a recenze


 Před asi 5 lety jsem zatoužil poznat tu "žlutou americkou klasiku", o které jsem do té doby jenom četl (nemyslím to nijak ironicky , Američani prokazatelně posunuli tradiční, ruční truhlařinu o pěkný kus dál třeba svými kovovými hoblíky…)


Pokusím se tedy sumarizovat své zkušenosti s lepidlem Titebond II spolu s dlouhým detektivním pátráním po složení těchto lepidel.
  



 Pro pořádek bych měl nejprve uvést, že existují (nejméně) 3 výrobky z kategorie žlutých lepidel, které lze označit jako "Titebond":
  • Titebond Original Wood  Glue - dnes už klasické, žluté interiérové lepidlo
  • Titebond II - povětrnosti odolné žluté lepidlo
  • Titebond III - vodostálé lepidlo



Znalost chemického složení lepidla (alespoň rámcovou) považuji za důležitou, neb se z něj dá leccos vyčíst a odvodit a takové lepidlo se pak i lépe srovnává s konkurencí... Případný zájemce však hned zkraje narazí na čurbes v americké terminologii:

Amíci mají "white glue" (nebo taky "PVA") a dále "yellow glue", někde se ještě můžete dočíst, že je to "emulsion of aliphatic resins" , popř. něco o "closslinked PVA". Postupně jsem nabyl dojmu, že i výrobce lepidla, Franklin Int., v otázkách složení dlouhé roky (a velmi úspěšně) mlží…

Po objednání prvního balení lepidla (přes  Lee Valley, před 5 lety to tady v okolí nikdo nenabízel) jsem rychle nabyl dojmu, že Titebond II obsahuje  jako hlavní složku polyvinylacetát (PVA) - je tam ta podobná, smetanová textura a hlavně pach zbytkového monomeru - octové kyseliny - stejně páchne třeba náš klasický Herkules..

Pro své domněnky jsem nakonec nalezl podporu i v literatuře , takže dnes  mohu konstatovat, že žlutá lepidla nejsou nic jiného, nežli aditivovaný polyvinylacetát.

Dokončení příště
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama