Výběr brusných kamenů

27. května 2010 v 16:00 | Tomáš
"Dokonalé ostří" řezného nástroje může být definováno jako průsečík dvou dokonalých rovin (tj. hřbetu a břitu) a v dnešní době exituje několik víceméně rovnocenných metod, jak se k němu dopracovat. Uvádím tady kritéria, která byla  důležitá pro mě (před asi 12 lety), když jsem se rozhodoval, jaké brusné kameny si pořídit.


Jedno ze základních dělení brusných kamenů může  být na  přírodní a vyrobené člověkem. To je poměrně důležité: zásoby tradičních, osvědčených brusiv, jako třeba Arkansas, belgičák či přírodní japonské kameny, se tenčí, což šroubuje jejich ceny nahoru a současně výrobci mají velký problém udržet konstantní  kvalitu produktů s tím, jak se mění výchozí surovina. Já se tedy rozhodl pro brusiva syntetická.

Dalším kritériem může být lubrikant - používá se voda nebo oleje. Druhé zmíněné mají jednu nevýhodu - stačí chvíle neopatrné práce a ponk je zamaštěný, takže jsem preferoval vodu...

Tady jsou brusiva, která prošla takto nastaveným filtrem:
  1. Brusné papíry na skleněné desce (scary sharp)
  2. Diamantové brusné kameny
  3. Japonské vodní kameny (syntetické)
O diamantových brusech jsem již psal koncem dubna, snad bych jenom doplnil, že opravdu kvalitní kameny lze používat řadu let a stále budou dokonale rovné ( a ostré).

Když jsem si koncem 90. let pořizoval z Anglie japonské kameny, byly dostupné pouze tradiční značky King a Sun Tiger (mám první zmíněné). V obou případech jde o kameny měkké, snadno se opotřebují, je zapotřebí je často rovnat a před použitím musí být namáčeny ve vodě. Mnozí to řeší tak, že kameny ve vodě trvale skladují - namočený kámen však nesmí zmrznout!

Díky neutuchající poptávce po japonských kamenech se na přelomu tisíciletí objevila v západních obchodech řada nových značek (Cerax, Naniwa, Norton, Shapton a možná i další), které se snaží vyjít vstříc požadavkům rozmazlených zákazníků: jsou vesměs tvrdší, takže rovnání kamene by nemělo být tak časté, a mnohé nevyžadují dlouhé namáčení - stačí je před použitím trochu pokropit. Na tvrdých kamenech (Shapton) se však údajně nedosáhne stejného zrcadlového lesku, který "umí udělat" měkčí kameny - tady se mohu spolehnout pouze na doporučení prodejce či recenze v časopisech, koupit si (jen tak na vyzkoušení) 2-3 různé značky by byl drahý špás…

Aktualizace ze dne 28.7.2010: abych byl úplně přesný doplňuji, že vodní kameny Norton jsou americkým výrobkem.

Aktualizace ze dne 26. 10. 2010: zjistil jsem, že na této planetě  jsou lidi, kteří pracují s  olejovými kameny, ale olej nepoužívají. Jako lubrikant  lze  údajně  použít i mýdlovou vodu...
 


Komentáře

1 Caso Caso | 12. listopadu 2010 v 17:44 | Reagovat

Dobry den, pridavani kapky tekuteho mydla je relativne casty trik i pri pouziti vodnich kamenu. Myslim, ze ze dvou duvodu:
1. voda se tak rychle "nekazi"
2. nastroje pri brouseni lepe po kameni "jezdi" (zamezi se tomu, ze nastroj "prilne" ke kameni).
Je vsak potreba byt velmi uvazlivy, a pouzit opravdu jen kapku, jinak by se mohlo narusit pojivo brusnych zrn.

Gratuluji k zajimavemu blogu, je prijemne, ze i v cesko jazycne oblasti vznikaji blogy s touto tematikou.

Caso

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama